Vývoj médií v minulém století potkal spoustu překážek a nástrah. Další tři přednášející prezentovali své studie o událostech postihující novináře po druhé světové válce.
Poslední část bloku přednášek kolokvia Týden (reflexe) médií a popkultury se nesla v duchu dějin médií a světa novinářů v souvislostech minulého století. Přednášející referovali o svých poznatcích ohledně médií v druhé polovině 20. století, kdy začala těžká doba pro celé Československo.
Jediný host nespadající pod Filozofickou Fakultu Univerzity Palackého v tomto tematickém bloku, Jakub Končelík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, na úvod přiblížil situaci novinářů před a po normalizaci.
Končelík začínal přednášku o existenčním tlaku na společnost, který přišel s nástupem komunistického politického systému. Tlak, který se významně dotkl i novinářů a celé jejich profese. Došlo k přestavění systémů celých redakcí, a hlavně k přeobsazení klíčových pozic. Jak už dnes víme, vedlo to k proměně objektivního zpravodajství do propagandy.
„Z tohoto existenčního tlaku vedou jen tři špatné cesty ven, podřídit se, útěk za hranice nebo samizdat,“ konstatuje Končelík.
Klíčovou překážkou pro novináře v celé jejich profesi byla cenzura. Před nástupem normalizace, kterou Končelík označil za „nepohodlnou tetu co neumí odejít“, se úřady pro kontrolu tisku daly ze strany novinářů ošidit nebo-li, slovy Končelíka, „neměly respekt“.
Po normalizaci nikoliv. Svoboda tisku na dlouhou dobu opustila české novináře. Jejich životy se tak odvíjely od podepsání spolupráce s komunisty.
Svoboda, demokracie a lidská práva. Exiloví novináři vyzývají národ k demonstraci
Dále se svou řečí vystoupil Petr Orság, dlouhodobě se specializující na exilová média a zahraniční žurnalistickou tvorbu. Přiblížil, jak se psalo o budoucnosti Československa těsně před rokem 1989.
Konec jedné velké éry… tak začal název jeho přednášky o tom, jak skončila exilová tvorba po sametové revoluci, která konečně nebyla zapotřebí.
Od dob únorového puče, kdy se komunisté chopili moci, se spousta Čechů rozhodla tuto zemi opustit a začali vytvářet exilový tisk, který přetrval až do sametové revoluce. Specifikem zahraničních českých novin je podle Orsága například to, že jeden novinář obhospodařoval vícero plátků, které se celkově lišily politickým zaměřením. Na pravici a levici se tu moc nedbalo.
Těsně před koncem socialismu se většina publicistů shodla na tom, že konec se blíží, a že už si toho jsou vědomi i sami komunisté. „Obecně tedy lze říct, že všichni exiloví novináři se rok před pádem komunistického panství ve svých textech v zásadě shodovali na tom, že režim se vyčerpal, je dlouhodobě neudržitelný a spěje k zániku,“ dodal Orság.
Čechoameričané vydávali vlastní tisk, není však příliš probádaný
Jako poslední vystoupil Vladimír P. Polách, který také přednášel o tvorbě Čechů, která vznikala mimo naše území, a to konkrétně v Americe.
Velký odchod populace z Česka započal dávno před tím, než se do celé situace vložili bolševici. Již v roce 1940 se při sčítání lidu v Americe přihlásilo k české národnosti okolo jednoho milionu Čechů. Vznikaly zde různé komunity, které byly mnohdy dvojjazyčné a stále udržovaly české zvyky. V okruhu těchto českých Američanů vznikal i tisk.
Noviny nikdy nevznikaly pouze česky psané, v takových plátcích byly jak české, tak anglické texty. Později se objevovaly texty čistě v angličtině s dobře rozeznatelnými čechismy. „Největším zdrojem poznání (krajanských novin) jsou sami Čechoameričané. Později se k nim přidávají exiloví stoupenci,“ říká Polách.
Podle Polácha byli tito lidé dvojí identity, i když se vnímali jako Američané, protože jejich zemi říkali doma, nikdy nezapomněli na své kořeny. Promítlo se to i do obsahu novin. Později dodal, že problematika je v této oblasti neprozkoumaná a jeho výzkum navrhuje, jak se k těmto informacím dostat.
V debatě došlo i na Edvarda Beneše
Po skončení části přednáškové přišel, čas na dotazy a krátkou debatu. Zajímavý dotaz měl například Lubomír Novotný z Vědecké knihovny Olomouc, který chtěl vědět, jak psali v krajanských médiích o Edvardu Benešovi po jeho úniku do exilu. Jako o hrdinovi odboje proti Hitlerovi nebo jako teoretikovi demokracie?
Na to Vladimír P. Polách odpověděl, že po příjezdu jej titulovali jako politického vůdce, ovšem po tom, co začal přednášet na univerzitě v Chicagu, se jeho mediální obraz proměnil.